BIBLICKÝ TEXT

Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto  vyprávím o všech tvých činech. 

(Žalm 73,28) 

ZAMYŠLENÍ 

„50 nápadů, jak v neděli zahnat nudu!“ Podobnými titulky se různé časopisy snaží získat naši  pozornost. Dny odpočinku jsou často k prasknutí napěchovány zábavnými volnočasovými  aktivitami nebo výlety. Hlavním cílem je zažít něco, co přináší potěšení. Tuto radost však  nelze udržet. Příjemné a radostné zážitky se mohou opakovat, přesto, jakmile zmizí, zmizí i  doprovodné emoce. To, co zůstane, je touha po dalších příjemných zážitcích. Náš svět  doslova volá po štěstí, které se skrývá v zážitcích. Jak však může být tato touha po radosti a  štěstí naplněna, aniž by se stala jen honbou za větrem? A co se stane s naší radostí, když tyto nádherné zážitky zakryje temný mrak bolesti a smutku? Odpovědi na tyto otázky jsou  zároveň prosté i náročné.

Kdyby byla radost spojena pouze s krásnými a šťastnými zážitky, které nám Bůh dává, nebyla  by to pravá radost. Radost, kterou nám Bůh dává skrze šabat, je mnohem hlubší a nic nám  ji nemůže vzít. Bůh nám dává prostor a čas pro společenství s ním. Když jsme Bohu nablízku,  stává se pravá radost hmatatelnou. Tento druh radosti přesahuje jakoukoli touhu po jiné  radosti. V Boží přítomnosti můžeme být naplněni hlubokou radostí, a to dokonce i když naše  duše pláče. Tato zvláštní radost nám dává novou perspektivou a oporu v dobách  protivenství. Proudí přímo z Božího srdce do našich srdcí a je výrazem jeho lásky k nám.

Jestliže se sám Bůh sedmý den radoval ze svého stvoření, o co více se můžeme radovat my,  že máme podíl na jeho království. Když si uvědomíme, že naše životy jsou v rukou naprosto  svrchovaného Boha a že v Něm můžeme nalézt všechno, co potřebujeme, pak naše srdce  může spočinou v hluboké radosti i uprostřed různých bouří. Také se ovšem radovat z těch  nejmenších maličkosti a darů života. To je pravý význam šabatu.