BIBLICKÝ TEXT

On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy,  neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit  dobře.“ 

(Mt 12,11-12) 

ZAMYŠLENÍ

Bůh neustanovil sobotu jako zákon PROTI nám, ale jako akt soucitu a milosti PRO nás. Proto  směli učedníci v sobotu jíst obilné klasy, aby utišili svůj hlad (srov. Mt 12, 1-8). Proto byl v  sobotu uzdraven muž s uschlou rukou (srov. Mt 12, 9-13). Ježíš viděl hlad učedníků a bídu  toho muže a byl tím dojat. Sobota je dnem nasycení a uzdravení: V centru soboty není ani  zákaz jednání („příkaz nicnedělání“), ani požadavek jednání („přinášení oběti“) - hlavním  cílem soboty je ukázat nám Boží milost a péči.

Ve Starém zákoně je sobota výrazem smlouvy mezi Bohem a jeho lidem, stejně jako obřízka.  Sobota slouží jako den odpočinku, kdy můžeme vzhlížet k Bohu a žasnout nad jeho soucitem a svatostí. „Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše  pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.“ (Ex 31, 13). Boží lid přijímá Boží  soucit, je jím „nakažen“ a pak jej předává dál jako požehnání celému světu.

Když se scházíme k bohoslužbě a společenství, když nasloucháme jeho hlasu a hovoříme s  ním, vymaňujeme se z každodenní rutiny a oslavujeme jeho hlubokou náklonnost k nám,  kterou jsme si nijak nezasloužili. V církvi se se můžeme vymanit jak z čistě ekonomického  myšlení orientovaného na výkon, tak z konzumní mentality zaměřené na zábavu. Proto není  bohoslužba ani obchodem, ani show, ani náboženským úsilím, ani náboženským  konzumem. Je něčím mnohem víc: je místem, kde si naše duše může odpočinout a kde  zakoušíme Boží milosrdenství. V církvi nám Bůh slouží svým soucitem a milostí. Kdo pak přijímá Boží milosrdenství, stane se dárcem milosrdenství. „Buďte tedy milosrdní, jako je  milosrdný i váš Otec“ (Lk 6,36).

Bůh nás skrze dar milosrdenství připravuje na to, abychom žili a jednali milosrdně, abychom  si navzájem prokazovali dobro.